23_20240110_145148.jpg
22_20240110_145951.jpg
81_20240614_144457.jpg

Vojtěch Coufal: Talent mezi třemi tyčemi

Dlouho jsme rozhovor nepodnikli s brankářem. Tak jsme vám jej zprostředkovali nyní. K rozhovoru jsme si vybrali nadějného brankáře Vojtu Coufala.

Vojta Coufal v letošní sezoně nebyl tolik vidět a to díky zranění. Co se stalo a proč se vrátil náš talentovaný brankář, působící v oddíle už od roku 2009, až ke konci aktuálně uplynulého ročníku se dočtete níže v rozhovoru. 

Ahoj Vojto, téměř po roce jsi se znovu postavil do branky a rovnou ve šlágru kola našeho A týmu s Krnovem, týmem který je často velmi produktivní. Jaké to bylo po tak dlouhé době si zachytat a rovnou proti takovému soupeři?

Ahoj Luke, když budu upřímný, z návratu jsem byl poměrně nervózní. Stále se mi občas vracela bolest do zraněného ramene a k tomu nastoupit právě proti Krnovu byla přinejmenším tvrdá výzva. Naštěstí jsem si už v předchozí sezóně získal důvěru kluků, kteří mě na hřišti podrželi. Z výsledku samozřejmě spokojený nejsem, ale s Krnovem je to vždy chaotická bitva a já věřím, že jsem očekávání v bráně splnil.

V sezoně 2022/2023 jsi zazářil. Svými výkony jsi si řekl o porci utkání v B týmu mužů a nakoukl jsi do A týmu mužů. Ale sezonu jsi nakonec kvůli zdravotním komplikacím nedokončil. Navíc jsi přišel o téměř celou sezonu 2023/2024, opět kvůli zdravotním potížím. Nastoupil jsi až k posledním 4 utkáním. Jaké události tě potkaly, které ti nedovolily se zapojit dříve?

Sezónu 2022/2023 jsem musel předčasně ukončit kvůli bolestech v kolenou. V prvních letech v bráně jsem totiž používal méně kvalitní chrániče a právě v této sezóně, kde jsem chytal za juniory i oba mužské celky se opotřebení projevilo, a tak jsem musel dát svým kloubům dlouho přehlíženou pozornost.

V sezóně 2023/24 jsem ještě stihl odchytat Moravian Cup, ale před ligovými zápasy mi po nešťastném pádu na kole vypadlo rameno. Když jsem se poté s fixovanou rukou přišel podívat na domácí zápas, někdo ze spoluhráčů mě označil za prostějovského Rosického. (úsměv) Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a i díky zranění ramene dostaly právě kolena delší čas na regeneraci. Úsměvná je taky situace, že jsem byl na kole například v Polsku, kde jsem měl cestou několik nebezpečných situací, ale pád se mi stal tady u nás v Mostkovicích.

Část našich současných i bývalých členů našla zálibu v cyklistice, převážně v té silniční. Pohltila silniční cyklistika i tebe nebo máš radši drsnější terén?

Cyklistika mě začala bavit poté, co jsem začal na kole jezdit za dědou do Šumperka. Z jízdy mě vždy baví nejvíce česká krajina, takže ohledně tvé otázky, spíše se přikláním k silnicím, ale neodmítnu ani terén.

V minulosti jsi za obranou svého týmu byl často v akci. Je to pro brankáře lepší než chládnout, jako brankář na druhé straně?

Pro mě je určitě lepší zápas s akcí. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, mnohem lépe se mi chytá proti takticky vyspělejšímu a zkušenějšímu týmu, než skupině kamarádů, co si jdou o víkendu “pinknout”. Když na mě totiž půjde zkušený protihráč, bude mít v hlavě nějakou představu o tom, jak chce zakončit. Podle toho se i nastaví a já pak podle řeči jeho těla či postavení hole mám šanci situaci přečíst. Oproti tomu, když to protihráč zkusí poslat silou stylem “třeba to tam nějak padne”, nemůžu jeho plán přečíst, protože žádný konkrétní nemá. Samozřejmě i počet střel hraje velkou roli.

Často se říká, že brankáři mají svůj svět, vnímáš to tak také?

V téhle odpovědi jsem si naprosto jistý. Ano. Když si mladí hráči vybírají své role, mají na výběr mezi hráčem v poli, to je ten, co dává góly, nájezdy, hrdina tribun a dívčích srdcí, a pak je tu pozice gólmana, v pozadí, v tlusté vrstvě výstroje a s největší zodpovědností na hřišti. To za nás, co si zvolili druhou možnost, mluví samo za sebe. Často můžeme vidět gólmany, jak si na tuto pozici stěžují, dokonce i nadávají, ale stejně by neměnili. Ani já v tom nejsem výjimkou. (úsměv)

Pojďme zpět k tvým florbalovým počátkům. Jak jsi se vůbec dostal k florbalu a proč jsi si vybral zrovna roli brankáře?

Florbal jsem viděl v televizi. S tátou jsme se tedy podívali na internet, kde se trénuje v Prostějově.

V elévech většinou stálí gólmani nebyli, tak se trenér vždy na začátku tréninku ptal, kdo půjde dnes do brány. Jednou jsem se přihlásil, šlo mi to a tím mě to i začalo bavit a už mi ta pozice bohužel zůstala. (úsměv)

V našem oddíle působíš již 9 sezonu a jsi dokonalou ukázkou toho, že i odchovanec se u nás může v mužích prosadit. A co víc mužích jsi často podával spolehlivé výkony. Nezkoušela tě zlákat do svých řad konkurence? Přeci jen několik mládežníku v této sezoně podlehlo vábení a zkouší se prosadit v sousední Olomouci.

V mladší kategorii jsem byl nominován do krajských výběrů, kde jsem byl i vybrán do dalšího kola, na které jsem se ale nedostavil, a tak jsem byl z programu vyloučen.

Momentálně nabídky nemám a ani o přestupu nepřemýšlím. Jsem vděčný, že jsem se po zraněních mohl do brány vůbec vrátit a užívám si možnost hraní s kluky, se kterými se znám několik let. Navíc bych rád v příští sezóně před odchodem na vysokou vybojoval pro Prostějov divizi.

Krajské výběry mohou otevřít hráčům cestu k týmům z nejvyšších soutěží. Nemrzí tě že jsi nakonec byl z programu vyřazen? Nebo jsi nikdy nepomýšlel, že by jsi zkusil vyšší soutěž?

Samozřejmě jsem si jako malý představoval, jaké by to bylo postavit se do brány elitních týmů. To, že jsem se před několika lety do výběrů nedostavil a byl jsem tak vyloučen, mě dříve dost mrzelo, ale nyní vidím, že se mi v životě otevřelo zase mnoho jiných oblastí a příležitostí, kde se mohu dál rozvíjet a vzdělávat se.

Zmiňuješ odchod na vysokou školu. Už víš kam to bude? Znamená pro tebe odchod na vysokou školu konec florbalu? Pokud ne zkusíš změnit prostředí nebo bude věrný svému mateřskému oddílu?

Obecně ano, mířím na lékařskou fakultu. Konkrétní fakultu či město ještě vybrané nemám, to bude záležet na několika faktorech, navíc výběr nechci uspěchat. S florbalem mám v plánu pokračovat dál. Minimálně bych se rád dostal do univerzitního florbalového družstva, a tím si zároveň splnil i tělocvik, který je na většině lékařských fakultách povinný. O mém pokračování v K2 bude rozhodovat jako hlavní faktor město, ve kterém skončím.

Vojto díky za rozhovor a přeji ať máš při výběru školy šťastnou ruku a ve florbale spoustu úspěchů.

Také děkuji a přeji hezký den.