Ahoj Kubo, gratuluji k týmovému úspěchu C týmu mužů. Druhé místo je opravdu krásný počin.
Ahoj Luke, díky. Nicméně druhé místo vzhledem k průběhu sezony bereme jako neúspěch a velký vykřičník pro příští ročník.

Mohl bys nám přiblížit, kdy a jak vůbec vznikla myšlenka založit C tým? S jakými ambicemi jste do toho šli?
Myšlenka vznikla před loňskou sezonou. V tu dobu jsem hrál v Kostelci “B” a po sezoně došlo k reorganizaci klubu, který šel kompletně pod hlavičku SXMRLDy. A všichni víme, že já jsem poslední člověk na planetě, který by ten dres oblékl. Takže jsem se rozhodoval co dál, hodil slovo s Honzou Smičkou a vymysleli jsme projekt C týmu. A z Kostelce jsem si rovnou do tašky přibalil celou svoji pětku se kterou jsem hrál.

Můžeš nám vysvětlit, co znamená název „Dim Mak“ v názvu týmu?
Dim Mak = Dotek smrti. Jde o hlášku z filmu, na kterém jsme vyrostli s Michalem Vašutem, se kterým jsme Dim Mak před třemi lety zakládali.

Tým „Dim Mak“ se stal pravidelným účastníkem nejen letních turnajů. Co je na těchto turnajích pro tebe a tvůj tým nejzajímavější? A v čem se liší od běžné ligové sezóny?
Letní turnaje a tým Sexmeraldy byly hlavním důvodem, proč jsme Dim Mak založili. Všichni, kdo na letní turnaje jezdí, tak ví, že je to hlavně o tom vidět se s klukama a vypadnout z běžného kolotoče života. Oproti sezóně se liší tím, že tam není tlak na výsledek, naopak každý úspěch je taková třešnička na dortu (nicméně zatím těch třešniček až tak moc nemáme).

V C týmu mužů se objevila řada hráčů, kteří dříve na florbalové scéně působili. Můžeme se v nadcházející sezóně těšit ještě na nějaký zajímavý návrat?
Možná se nám s Honzou Smičkou rýsuje hodně zajímavá posila na centra, ale pst.

Ročník 2023/2024 jsi odehrál v B týmu Kostelce na Hané. Co tě k tomu vedlo?
Po sezóně předtím jsem nějak ztratil chuť k florbalu a přemýšlel jsem, jestli chci vůbec pokračovat. V tu dobu hrál v Kostelci můj kamarád Martin Kryl, se kterým se známe prakticky celý život a za mlada jsme spolu mydlili hokej před barákem, to bylo taky naposledy, co jsme si spolu zahráli. Bavili jsme se o tom, jak ho florbal baví a z hecu vznikla myšlenka, že bychom si to zase mohli ťuknout. Předal se kufr s milionem a já byl rázem v Kostelci.

Letos sis připsal starty za všechny naše mužské celky, navíc jsi odehrál téměř všechna utkání v lize veteránů. Jak se ti daří skloubit hraní za tolik týmů? A jak se liší tvá role a zodpovědnost v každém z nich?
Takhle to hlavně vůbec nebylo v plánu! Měl jsem to rozvržené tak, že za veterány odehraju maximálně půlku turnajů, za A tým jen občas, za B tým vůbec a jediný C tým plnohodnotně. Pokud jde o veterány, tak tam mě zlanařil Mara Vlček, takže tam jsem byl “nováček”, ale dobře si to sedlo, výsledky byly. V A týmu jsem žádnou roli neměl, protože jsem měl s Matějem domluvu, že budu hrát pouze v případě, kdy někdo vypadne a bude se lepit sestava. Pak se v druhé polovině sezóny začalo pokukovat po tom, že je ještě reálné postoupit a na turnaj v Budišově chyběli hráči, tak jsem jel. Ke mně a Honzovi Smičkovi šel Zip, oba zápasy se nám povedly a od toho turnaje jsem už sezónu s klukama dohrál. Za B tým to byla epizodní výpomoc se Smíčou a s Filasem Antelem. No a C tým byla priorita, tak, jak jsme si to se Smíčou před sezónou řekli.

Jak bys zhodnotil uplynulou sezónu v rámci všech týmů, za které jsi letos nastoupil? Překvapilo tě něco na výsledcích – ať už pozitivně, nebo negativně?
Vezmu to postupně. Ve veteránech kluci poslední dva ročníky skončili třetí v republice, takže to bylo takové lákadlo zahrát si proti bývalým extraligovým legendám jako jsou Aleš Jakůbek, Petr Novotný, Marek Deutsch a další. Cílem byl postup na republikové finále a ten jsme splnili. Na republice jsme ve čtvrtfinále narazili na Tatran, který byl fakt hratelný, bohužel jsme prohráli 1:2 a nakonec skončili šestí. Každopádně i tak to beru jako cennou zkušenost. Áčko od chvíle co jsem začal hrát, tak super, byli jsme na vítězné vlně a věřili jsme si a pak nás sekl Šternberk, což nám hrubě změnilo plány. Mrzí mě, že kluci zbytečně ztratili body na začátku sezóny a ty pak chyběly, ale třeba to tak mělo být. Béčko mě letos zklamalo, nebudu lhát. Je potřeba aby bylo soběstačnější a nespoléhalo se na výpomoc kluků z áčka. A Céčko? Tam jsme si po prvním turnaji mysleli, že to půjde samo, ale ukázal se pravý opak. Selhali jsme s bráněním a to bylo letos klíčové. Protože i když dáš 8 gólů a nebráníš, tak jich dostaneš 11 a můžeš se dívat, jak soupeř z Lutína slaví životní výhru jako borci v Naganu. Tohle příští rok už nedopustíme.

Do překonání klubového bodového rekordu Marka Vlčka ti zbývají pouhé tři body. Máš ten milník v hlavě, nebo si podobné statistiky příliš nehlídáš?
Tuto věc, jsem zjistil až letos a byl jsem překvapen, že už je to tak blízko. Několik sezón zpátky Honza Smička vytáhl své statistické okénko a od té doby se o tom čas od času společně pobavíme. Pár měsíců zpět, když se dělalo na sockách hlasování o all stars pětkách historie SK K2, mě napadla myšlenka dát do kupy top 10 hráčů v historických statistikách klubu. No a tak jsem si na to jedno dopoledne ze zvědavosti sedl a dal to dohromady a při té příležitosti jsem zjistil, že už je to tak blízko. Samozřejmě mě to těší a vážím si toho, ale bez ostatních kluků, kteří mi to chystali nebo já jim bych se na to číslo nikdy nedostal. Ale baví mě další milníky, jako je Kraťových blížících se 500 zápasů, Smíčových 500 bodů anebo Čmelisových 300 trestných minut. Nejvíc mě však zaujalo 14 trestných minut za 350 zápasů u Michala Trnečky, to je úlet, hmmmmm.

Ve druhé polovině sezóny ses začal věnovat i trénování dětí. Co tě k tomu vedlo a jaké jsou tvé první dojmy z této nové role?
Tak tohle byla úplná náhoda. Zkusil jsem dceru vzít na trénink přípravky jestli jí to bude bavit. No a malou to překvapivě chytlo a já tak trávil veškeré tréninky nahoře na tribuně, protože mě zajímalo jak to celé probíhá a jak jí to jde. Když jsem viděl, jak Anet a Filda s prckama pracují, tak jsem hnedka věděl, že jsou tam děti v těch nejlepších rukou. No a jednou jsme shodou okolností jeli s Filasem na Béčko a on jen tak nadhodil, jestli bych jim nechtěl na přípravce vypomáhat. Jeden z důvodů byl ten, že tam stejně trávím čas, když malá trénuje, tak jsem si řekl proč ne. A musím říct, že mě to chytlo hned od prvního momentu. Sice jsem tam spíš jen tak přicmrndával, ale i tak mě to hned bavilo. Samozřejmě je to ovlivněný hlavně tím, kdo tam je. Tady právě musím extrémně vyzdvihnout Anet a Fildu, kteří jsou v přípravce fakt trenéři na svým místě. Navíc jsme si skvěle sedli lidsky a díky tomu jsem se tam od začátku cítil naprosto v pohodě a nervozita ze mě opadla hodně brzo. No a z přicmrndávání mám nakonec trenérskou licenci a těším se na to, co mě čeká dál.

Jaké principy a hodnoty se snažíš vštěpovat mladým florbalistům? Přenášíš do trénování i něco ze svých hráčských zkušeností?
Vzhledem k tomu, že doteď neumím vystřelit tahem, tak jim toho asi moc nepředám. Spíš se každý trénink po očku snažím sledovat Filase s Anet jakým způsobem s dětma pracují a snažím se vždycky si od každého něco vzít. Zatím se spíš rozkoukávám, je to pro mě nová zkušenost a zatím spíš děti vštěpují věci mně.

Vidíš nějaké výhody v tom, že jsi aktivním hráčem a zároveň trenérem mládeže? Jak to ovlivňuje tvůj přístup k oběma rolím?
Pokud jde o trénování, tak bych řekl, že výhodou jsou hráčské zkušenosti. Na to pak navazuje, že se dokážu líp vcítit do toho, jak se hráč cítí na hřišti a jak vnímá a vyhodnocuje různé situace.

Co bys vzkázal ostatním florbalistům, kteří uvažují o založení vlastního týmu s vlastní filozofií, nebo těm, kteří by se chtěli kromě hraní pustit i do trénování?
Jsou to sice starosti, zařizování, ale není nic lepšího, než aura vlastní “značky”. A trénování? Já jsem vždycky tvrdil, že trenéřina nikdy, že to není můj šálek kávy a podívej jak to dopadlo.

Kubo, děkuji za rozhovor.
Já také děkuji a touto formou chci poděkovat Smíčovi a Krylasovi, že ve mně zapálili vyhaslý oheň a souhra s nimi na hřišti i mimo něj mi dává smysl a snad jsou před námi ještě velké věci.