Sestava:

Jakub Koutný – Jozef Bojo, Jan Černý, Tobiáš Fraus, Filip Jančík, František Jelínek, Michal Kačo, Martin Kameník, Patrik Kroupa, Daniel Němeček, Martin Somr, Adam Šindelář, David Šindelář, Jáchym Škultety, Kristýna Štefková, Jiří Všetička

Výsledky:

FBC ZŠ Uničov – SK K2 Prostějov 3:8 (2:5, 1:1, 0:2)
FBC Vikýřovice – SK K2 Prostějov 5:9 (2:5, 0:2, 3:2)

Komentář trenéra Martina Černého:

Na turnaj v Senici jsme odjížděli s očekáváním, že uhrajeme potřebné body a vše bude v pohodě. Nikdo od týmu nečekal nic jiného. Ale právě takové turnaje a myšlenky bývají strašně ošidné.

Do prvního utkání s Uničovem vstupujeme aktivně. První střídání – a už vedeme. Soupeř sice snižuje, ale postupně přidáváme branku za brankou. Konec první třetiny – a na tabuli svítí 2:5 v náš prospěch. Jsme ti, kdo drží taktovku utkání v rukou.

Ve druhé třetině nám taktovku berou rozhodčí. Soupeř zřejmě neunáší vývoj utkání či některé situace na hřišti a nechává se několikrát zbytečně vyloučit za nesportovní chování. Místo abychom v přesilovkách zasadili smrtící úder, přenáší se nervozita z hřiště na naše hokejky. Zápas ale kontrolujeme až do konce a zaslouženě vítězíme.

Druhé utkání začíná úplně opačně. První buly, 8 sekund – a prohráváme. První pětka stojí jako opařená. Mysl hráčů byla nastavená na režim „ono se to samo udělá“ nebo „výhra je jasná“. Omyl. Bez poctivého makání to nepůjde.

Ke cti týmu slouží, že se z rychlého gólu oklepal, přidal na obrátkách a začal tvořit hru. Poctivý přístup přinesl hned tři branky. Jak napsal jeden z pořadatelů do online přenosu: „Vypadá to, že pohádka se mění jen v sen. Prostějov otáčí“. Konec první třetiny – a opět 2:5 pro nás.

Třetí třetina zpočátku vypadala, že ji dokončíme v klidu a načatém tempu. Za stavu 2:9 pro nás ale opět přichází problém v hlavě. Někteří hráči se už asi vidí na nedělním obědě. Následují tři rychlé góly soupeře během tří minut. „Houstone, máme problém!“ Dnes musí intenzivně makat i trenér. Time-out a důrazná promluva k hráčům, aby se vrátili zpátky k aktivní, tvořivé hře, která je zdobí celou sezónu. Podařilo se. Výhra je naše.

A pak přichází sladká tečka. Pro všechny. Pro hráče, kteří křepčí na hřišti, pro trenéra, který s hrdostí sleduje tu bandu, co mu za necelý rok vyrostla pod rukama ve zkušený a bojující tým, i pro rodiče, kteří zamačkávají slzy dojetí, čeho jejich kluk či holka dosáhli. Obsadili jsme druhé místo v Olomoucké lize starších žáků. Neskutečný úspěch. Pořadatelé předávají kapitánovi pohár. Vlna veselí a radosti se rozlévá všude kolem. Každý si chce na něj sáhnout, každý se s ním chce pomazlit.

V šatně stříká „šampaňské“ a za zvuků „We Are the Champions“ se ozývá „mistři, mistři“. Čert vem, že k titulu nám chyběla jedna jediná výhra nad Hranicemi. Pro mě to jsou MISTŘI. Makali poctivě celou sezónu, plnili náročný tréninkový plán. Ale co je hlavní – celý rok si florbal užívali. Díky celému týmu za to, že jsem u toho mohl být. Společně na vrchol.