Aneta v našem oddíle s malými přestávkami působí od roku 2015, kdy byla součástí týmu dorostenek. Po roční přestávce odehrála 3 sezóny za družstvo žen. Nyní je součástí našeho trenérského týmy a věnuje se práci s dětmi u nejmladších kategorií. Další výjimečností je, že se stala teprve třetí zástupkyní něžného pohlaví na trenérské pozici v historii našeho oddílu.

Ahoj Aneto, aktuálně trénuješ naše nejmladší kategorie, přípravku a elévy. Jak jsi se vlastně dostala k trénování dětí v našem oddíle?
Ahoj Luke, k trénování jsem se dostala úplnou náhodou a je to hlavně zásluha Matěje Ošťádala, který mi to nabídl. Cestou do školy se zmínil, že je nedostatek trenérů a ještě tentýž den jsem poprvé byla s dětmi na hale.

Baví tě práce s naší mládeží a jaké je trénování dětí?
V trénování jsem se hodně našla a tato práce mě neskutečným způsobem baví a naplňuje. Samozřejmě ne vždy to je růžové a někdy chodím z tréninku úplně bez energie, ale stále převažují ty pěkné chvilky, kdy mi děti předávají jejich dětskou radost, za kterou to rozhodně stojí dělat.

Sezona se pomalu chýlí ke konci. Jak ji hodnotíš z pozice trenérky svých družstev?
Začnu mojí přípravkou, která od začátku sezony udělala obrovský pokrok a jsem pyšná, jak se všichni zlepšili a jak krásný vztah jsme si stihli vybudovat. To stejné vlastně mohu říct i o elévech, kteří na každém tréninku opravdu dřou. Jde vidět jejich snaha a chuť být lepší a lepší, což se krásně projevuje i v zápasech.

Zajímala by tě práce na čistě dívčím týmu?
Dívčí tým, to je téma, o kterém poslední dobou často s Michalem Tomigou diskutujeme a tato myšlenka se mi velmi líbí. Uvidíme, jestli se nám to v nejbližší době podaří zrealizovat.

Byla jsi v minulosti součástí ženského týmu, který zde krátce působil. Jak jsi se vůbec k florbalu dostala a vidíš reálnou šanci, že by se podařilo tým žen obnovit? Přeci jen od covidové přestávky zde ženy svůj tým bohužel nemají.
K florbalu jsem se dostala díky náborům, které probíhaly na základních školách. Moc bych si přála, aby byl ženský tým obnoven, protože chuť zahrát si je velká, ale jestli je to reálné? Myslím, že v blízké budoucnosti spíše ne a bude ještě nějaký ten rok trvat, než se k tomu dopracujeme. Každopádně pokud se tak někdy stane, tak bych opět byla moc ráda součástí tohoto týmu.

Jak vzpomínáš na období, kdy jste s holkama prošly rukama trenéra Nováka a hrající trenérky Ondra Bestrové?
Novis mi bez diskuze dal dobré základy, ale z dlouhodobějšího hlediska tréninky vypadaly stále totožně a nebylo tam moc prostoru pro zlepšování se. Poté přišla Renča jako trenérka, i jako hráčka, z čehož jsme všechny byly nadšené. Zaprvé, co se týče počtu to nikdy nebylo úplně ideální, takže každá další hráčka a ještě k tomu zkušená byla naprostá výhra. Věc druhá, tréninky mě znovu začaly bavit. Renča přišla s řadou nových cvičení a s úplně novou energií, která nás všechny znova namotivovala.

Několik tvých spoluhráček odešlo hrát například do Přerova. Nelákalo tě také si vyzkoušet zahrát v jiném týmu, než v Prostějově?
Tenkrát nepřipadalo v úvahu, že bych dojížděla někam jinam skrz časovou náročnost ve škole. Každopádně postupem času jsem si s touhle myšlenkou začala pohrávat a v posledních měsících nad tím přemýšlím často. Otázkou zůstává, zda by se to se studiem a s trénováním přípravky a elévů dalo zvládnout.

Tvůj bratr také florbalově vyrostl v našem oddíle a momentálně hraje v nedaleké Olomouci. Sleduješ jak se mu daří a navštěvuješ jeho zápasy?
V první řadě bych chtěla říct, že Matěj florbalu obětoval opravdu hodně a v tomhle ohledu má můj velký obdiv. V poslední době jsme společně s rodiči byli na většině zápasech a jsem pyšná, kam až to dotáhl.

Děkuji za rozhovor a ať se ti ve tvé práci s dětmi daří.
Také děkuji.