sestava
Andrej Gajdoš – Jan Černý, Tobiáš Fraus, Tom Hozman, Filip Jančík, Michal Kačo, Daniel Němeček, Dominik Ondič, Sára Pustějovská, Martin Somr, Věra Soukupová, Tomáš Stýblo, Adam Šindelář, David Šindelář, Jáchym Škultety, Tobias Švarc, Kryštof Valenta

výsledky
FBC Playmakers Prostějov – SK K2 Prostějov 6:4
Fbc ČD Cargo Šternberk – SK K2 Prostějov 4:7
SK K2 Prostějov – FBC Hranice Sokoli 13:0
SK K2 Prostějov – FBC Přerov Panteři 8:1

komentář trenéra Martina Černého
Poslední domácí turnaj byl zážitek non plus ultra. Snad poprvé jsme nebyli zásadně eliminováni marodkou. Nominaci dostali všichni zdraví hráči mladších žáků a také pětka elévů, která s námi poctivě trénovala, a svým přístupem a nasazením ukázala, že hrát za mlže si zaslouží.

Pětice elévů – Andy, Jáša, Tobiáš, Věrka, Tomáš – hladce zapadla do týmu a vůbec nebylo poznat, že by měli ze starších soupeřů respekt nebo obavy. Andy opět neskutečně zachytal a podržel tým. Jáša, jako starý mazák, který s mlži jede od prvního dne, poctivě pracoval a držel druhou obranu. Tobi Fraus ukázal, že když na sobě maká a odpovědně přistupuje ke hře, zvládne jakýkoliv osobní souboj či situaci před brankou. „Malý“ Tom vytvářel závary před bránou soupeře a jeho přesné přihrávky ocenil nejeden spoluhráč. Věrka zažila svou domácí premiéru za mlže. Ze začátku ji svazovala pochopitelná nervozita, ale následně se rozehrála do úžasného výkonu, před kterým musím smeknout. Nepamatuji si jediný souboj, který by prohrála. Hráče o hlavu větší ladně zbavovala míčku v bojích u mantinelu. Jistota, s jakou zakládala útoky a rozehrávala, mi vyrážela dech. Všichni zasloužíte pochvalu! Věřím, že v příští sezóně budete pevným základem nového týmu.

Do turnaje jsme vstoupili nervózně. Naše nekoncentrovanost vedla ke zbytečným ztrátám a chybám. Ač jsme byli, dle mého, lepším a florbalovějším týmem, prohráli jsme. Nebýt nás, soupeř by nevyhrál. Neukázal skoro nic. O čemž svědčí i hlášky trenéra soupeře, který celou půlku druhé části hry křičel na své svěřence ze střídačky jen „zdržuj, zdržuj“.

Následující utkání jsme začali hrát svou hru, uplatňovali to, co jsme se naučili, a nedali jsme soupeřům šanci. Kromě pěkné hry plné nasazení, vyhraných soubojů, pohybu po hřišti, přihrávek a parádních gólům bylo vidět ještě něco jiného – TÝM.

Před turnajem Andy pronesl přání, že by chtěl mít alespoň jednu vychytanou nulu. A TÝM se mu to v zápase s Hranicemi rozhodl splnit. Dohodli se a povzbuzovali navzájem, důsledně přistupovali k hráčům, obětavě se stavěli do střel. Po závěrečném klaksonu vybuchla na střídačce bomba. Hokejky vyletěly do vzduchu a na Andyho se valila lavina hráčů s nadšením ve tváři, smějících se od ucha k uchu. Hromada těl pulsovala neskutečným nábojem a skandovala „Andy, Andy“. Až mi z toho běhal mráz po zádech.

Došlo i na trenérem oblíbené buchty. Nepsaným pravidlem v týmu je, že nejen za první gól v týmu mlžů, ale třeba i za desátý gól v zápase, upeče hráč buchty na další trénink. Štěstí se tentokrát usmálo na Kryštofa. Jelikož ten je s námi teprve krátce, neměl o tom ani tušení. TÝM mu to ale nadšeně připomenul. Při vsítění desáté branky aplaudovala střídačka „buchty, buchty“. A Kryštof s nadšením přislíbil. Už se těšíme.

Jiným příkladem TÝMU byla situace, kdy po našem faulování byl odpískán nájezd. Střídačka se semkla jako jeden muž. Po vzoru naganských hokejistů se chytili kolem ramen a povzbuzovali svého gólmana. Ta energie, která střídačkou projížděla v těch okamžicích, byla neskutečná.

Po posledním zápase došlo i na děkovačku publiku. Zde bych rád všem rodičům poděkoval. Nejen za povzbuzování v tomto turnaji, ale za to, jak své děti podporujete celý rok. Není to často lehké stíhat všechny termíny, platit příspěvky, vybavení apod. Všichni to ale děláte s obrovským nasazením, a i díky vám a vaší výchově pak může vzniknout něco tak krásného – TÝM.

Rozhovor po turnaji k nastalému konci sezóny se nesl nejen ve znamení dobrého pocitu po výhře a dobře odvedené práci, ale trošku i smutku. I na slzičky došlo. Část hráčů i trenér odchází do vyšší kategorie. Není ale třeba smutnit. Do začátku prázdnin budeme nadále společně trénovat a stále budeme součástí jednoho celku – SK K2 Prostějov.

Všichni si sobotní turnaj užili. Na závěr se v šatně rozjela hráčská párty. Ač byla šatna zavřená, trenéři a rodiče čekající na chodbě s úsměvem komentovali, jaký to máme skvělý TÝM. Halou se linulo Mercuryho „We Are The Champions“, následované hitovkami Michala Davida. Při zaznění „Nesnáším loučení …“ jsem pocítil svíravý pocit. A obrovskou hrdost na to, co jsme za tuto sezónu jako TÝM dokázali.