SK K2 Prostějov – FBC Šternberk 4:8 (1:1, 1:2, 2:5)

Branky: Rebilas (Zips), Chyba (Mlčoch), Zips (Adamík), Zips (Chyba)

Do utkání vstupujeme skvěle, kdy po rychlé kombinaci přes střed hřiště otevíráme skóre už v 19 sekundě. Během první třetiny si vytváříme další šance a jsme herně lepším týmem, bohužel nedokážeme uklidit míček ani do takřka prázdné brány. Soupeř v poslední minutě prvního dějství vyrovnává a dává základ jeho dnešnímu úspěchu. Od prvních minut druhé třetiny jsme pod tlakem, soupeř rychle odskakuje na 1:3, navíc si hráči soupeře vytváří nespočet šancí, které likviduje Kratochvíl. Následný time-out utlumí tlak soupeře, nicméně naší hru nezlepší. Dvěma brankami se dostáváme na dostřel, ale třetí třetina se nese jasně v režii soupeře. Když se nám naskytne přesilovka a možnost se zápasem něco udělat, připravíme se o ni zbytečným vyřizováním účtů. Při hře 4 na 4 si sice vytvoříme nějaké šance, ale na vývoj zápasu to nemá vliv. Po slibné první třetině nám úplně odešlo vše, na čem jsme celou sezónu pracovali a nezvládli jsme ani zápas o konečné čtvrté místo.

Sestava:

Kratochvíl – Rebilas, Lasovský – Mlčoch, Adamík – Stach, Chyba, Zips – Hruban, Hradil, Dohnal – Anděl, Laurenčík

Komentář trenéra:

Posledních pár tréninků jsme zaměřili především na založení útoku. Hned první akce dopadla jak z učebnice a dokonce gólem. První třetinu jsme byli jasně lepším týmem. Věřím, že kdybychom se šancemi Chyby a Hrubana dostali do trháku 3:0, zápas by vypadl úplně jinak. Namísto toho přišlo vyrovnání na konci první třetiny a soupeř od druhé třetiny diktoval tempo hry. Dostali jsme se do obrovské defenzívy a lacino odevzdávali míček. O jedinou přesilovku v polovině třetí třetiny jsme se připravili zbytečným oplácením, což je naprosto neomluvitelné. Hráči byli po zápase seznámeni s tím, že do budoucna za to budou následovat stopky na ne jeden turnaj.

Pokud se podíváme na sezónu jako celek, musíme kromě negativ hledat i pozitiva. Tým na Moravian cupu ukázal určitý potenciál a do sezóny šel s cílem hrát v horní polovině tabulky. První turnaje byly dost ovlivněné sestavou, abychom v prosinci a lednu naplno ukázali svůj potenciál a reálně bojovali o TOP 3. Bohužel během února přišel herní i výsledkový útlum. Důležité zápasy jsme nezvládli výsledkově, a co hůř, ani herně. Navíc v domácí hale na Vápenici jsme ve třech zápasech neuhráli ani bod. Ačkoliv jsme v období Vánoc soupeřům nadělovali desítky a měli šňůru pěti vítězství v řadě, na konci sezóny jsme z posledních sedmi utkání uhráli pouhé 4 body, a to navíc tři s odřenýma ušima v derby s Playmakers.

Tým však dokázal uhrát, pro mě velmi důležitou statistiku, pozitivní brankový rozdíl. V zápasech jsme inkasoval v průměru necelých 5,5 branek na zápas, přičemž jsme dávali více jak 6 branek na zápas, což beru za velký úspěch především do defenzívy. Jako za celek musím hráčům za sezonu poděkovat jak za přístup v tréninku, tak za přístup v zápasech, ačkoliv se najde pár jedinců, kteří svým přístupem, docházkou nebo zodpovědností zklamali. Jako největší prohru pak beru začlenění juniorů do mužských kategorií. Zkušenosti z tréninků a zápasů za mužské kategorie nám prostě chyběli.

Do příští sezóny je potřeba si vzít hlavně to pozitivní, začít pracovat každý sám u sebe a snažit se odevzdat nejen v zápase, ale i v tréninku maximum.