Koho jiného bychom taky mohli zvolit pro rozhovor hned po Novisovi než další muzejní klubový kousek. Ahoj Luke, pojďme začít trošku netradičně, na co jsi v životě již přišel a čím se řídíš?

Ahoj Honzo, děkuji za zájem o rozhovor se mnou. Doufal jsem, že mě nebudeš moc trápit a hned na úvod dostanu takovou otázku. Nemyslím si, že bych přišel na něco světoborného a že bych se řídil něčím výjimečným to také ne. Snažím se užívat si každý okamžik, žít současností a nenechat se ovlivnit negativními věcmi. Ale v současné době to není zrovna jednoduché. Samozřejmě na budoucnost taky myslím a moc se na ni těším. Jinak si pohrávám s myšlenkou, kterou jsem pochytil od jednoho z mých bývalých zkušenějších kolegů. Často říkáme, že něco musíme, ale je to spíše o tom, že danou věc nebo čin, chceme nebo potřebujeme udělat. Takže jsem se naučil vnímat svět trochu jinýma očima.

Inspiroval tě tedy někdo konkrétní? Ať už v životě nebo ve sportovním světě?

Spíše šlo o to, že mi zkušenější kolega ukázal, jakým způsobem lze nahlížet na svět. Ale pokud bych měl vyloženě vybrat někoho, kdo je inspirující jak v životě, tak ve sportovním světě, tak by to byl cyklista Jiří Ježek, který i přes svůj handicap dokázal vítězit a dokonce závodit i se zdravými sportovci.

Naprostý souhlas, pojďme se dostat k florbalu, tvé florbalové začátky jsou alespoň pro mě zahaleny tajemstvím, jak ses k florbalu dostal a proč jsi zvolil zrovna v tu dobu začínající SK K2?

K florbalu mě přitáhl můj soused ještě na základní škole. Ale to bylo pouze formou kroužku, který mimochodem jednu dobu vedl také předseda Jiří Kroupa. Tehdy mě do Playmakerů nevybral a z těch, co zůstali u florbalu se bavím florbalem pouze já. Mimochodem ve stejné době jsme se při pozemáku před barákem často potkávali s Krnym, několik mačů jsme si střihli i proti bratrům Fojtovým. Ale k soutěžnímu florbalu jsem se poprvé přihlásil až v prváku na střední škole. Trochu v tom má prsty spolužák a skvělý kamarád, který tehdy chytal v Přerově, protože od něj jsem měl první certifikovanou hokejku. Nejprve jsem trénoval s dorostenci Playmakerů, kde jsem se opět potkal s Krnym, v bráně lapal míčky Kachna a v poli běhal neutahatelný Táde Foltýn, to vše pod vedením Novise. Nicméně s Playmakery jsem pouze trénoval a k soutěžním zápasům jsem se dostal až v našich barvách. V té době vznikal náš klub a když jsem viděl nabouchanou sestavu tehdejších Playmakerů, tak jsem si spočítal, že moc prostoru asi nedostanu, byla jasná volba, kde započnu svoji florbalovou kariéru. Zvolil jsem tedy variantu sice tehdy slabšího týmu, ale s možností, že si víc zahraju a získám mnoho cenných zkušeností.

A zvolil jsi dobře! Tvé jméno je s klubem spjato od roku 2007, tedy od vzniku a nikdy toto pouto nebylo přerušeno, proto můžeš bilancovat, jak se klub proměnil téměř za 14 let? Jaký jsi měl vztah ke klubu, spoluhráčům, fanouškům tehdy a nyní?

Klub ušel velkou cestu a to hlavně díky vůli několika členů, kteří byli jeho hnacím motorem. V začátcích jsme si přáli nějakým způsobem postavit silnou základnu mládeže, což se za pár let skutečně povedlo a teď jsme největším klubem ve městě. Jen je škoda, že se klubu stále nedaří udržet tým žen a vytvořit celou strukturu jako u chlapců. Klub je srdcovka. Přiznávám, že jsem koketoval se změnou dresu, ale láska ke klubu byla vždy větší než vůle odejít jinam. Se spoluhráči jsem myslím vždy vycházel dobře. Samozřejmě čas od času se najdou neshody. Ale pokud jsi na hřišti, tak všechno jde stranou a jdeme společně za stejným cílem. Když jsme začínali, moc diváků se na tribunách neukazovalo. Čas od času rodiče nebo pár kamarádů. Teď se to zlepšilo. Chodí nejen rodiče, ale i naši mládežníci a tribuny jsou plné. Pro florbal ve městě jedině dobře.

Tak snad brzy ty plné tribuny budeme moci vpustit dovnitř. Ve své kariéře se věnuješ povětšinou B-týmu, který dlouhá léta vedeš, za áčko jsi nastoupil do poměrně málo zápasů, naposledy před více než třemi lety, proč? Neměl jsi motivaci a chuť zkusit vyšší mety?

Obvykle jsem v A týmu zaskakoval za zraněné nebo nemocné spoluhráče, takže toho prostoru nikdy moc nebylo. Ale i tak jsem nedokázal pořádně využít poskytnutou šanci, abych se v sestavě A-týmu udržel natrvalo. V té době jsem florbal bral až přespříliš vážně a v některých situacích mě to možná i svazovalo. Herní projev tak možná nebyl takový, jaký bychom si já i trenéři představovali. Pár sezon nazpět jsem se rozhodl se florbalem jen bavit a hned se to projevilo na hře a pocitu z ní.

Tím jsi mi částečně odpověděl na další otázku, jelikož poslední dvě sezony (18/19 a 19/20) pro tebe byly nejúspěšnější z hlediska individuálních statistik, a to výrazně, zaznamenal jsi téměř bod na zápas, což u tvé pozice psa obranáře není příliš obvyklé. Dalo by se říct, že zraješ jako víno, podobně jako Zlatan. Je to tedy pouze nastavením v hlavě? Nebo jsi i nějak pozměnil svou přípravu a přístup k tréninku?

Všechno je to o hlavě. Hlava je polovina výkonu. Přípravu jsem neměnil. Naopak bych mohl trochu přidat. Co se týče statistik, tak je vnímám, ale že bych je vyloženě sledoval, to ne. Od toho máme v klubu jiné experty. Když se podívám na ta data, tak v roce 2018 jsem se oženil. Možná to může mít vliv na mé výkony také. Teď si říkám, proč jsem se neoženil už dříve.

Velmi úspěšný rok v tvém podání, jelikož v tom samém roce se ti poštěstilo nastoupit po boku své ženy i do dvou zápasů, šlo o zápasy za B-tým, jak k tomu celému došlo a jak na tuto neobvyklost vzpomínáš?
Na tento den mám hezkou vzpomínku. Pár dní před zápasy jsme měli stále místo v sestavě, tak jsem doma ženě nadhodil, jestli nechce jet s námi do Olomouce si zapinkat a už to bylo. Byl to opravdu hezký zážitek sledovat svoji ženu, jakým způsobem si poradila se soupeři. Navíc se několika body podepsala pod výsledek, tuším, že jsme si z Olomouce odvezli čtyři body.

V minulé nedohrané sezoně se B-týmu dařilo velmi dobře a mohl lehce pokukovat po postupu, nakonec se však z důvodu, který všichni známe, sezona nedohrála a tým skončil na druhém místě. Jak na tuto sezonu vzpomínáš a byla to nejlepší sezona B-týmu v historii nebo bys našel lepší?

Za dobré sezony považuji všechny, kdy jsme se umístili na bedně nebo těsně pod ní. Výborná sezona byla i v době postupu do vyšší soutěže, tuším v sezoně 2013/14, ale nejvíce si asi cením té minulé předčasně ukončené, kdy týmu tak výrazně nepomáhali hráči A-týmu, jako v minulosti. Je škoda, že jsme tu sezonu nemohli dohrát, výsledkově to vypadalo nadějně a hráli jsme až na pár výjimek tak, jak jsme chtěli.

Jak se tento úspěšný tým z minulé sezony vypořádal s četnými změnami v kádru? Odešli hráči jako jsou Machač, Sedlář, Lakomý, Burget či Bakule, naopak tým před sezonou posílili navrátivší se Huryta, Bárta, Neoral či nová akvizice Poliak, sice jste stihli v novém složení pouhé dva zápasy s bilancí jedné výhry a jedné porážky, ale jak hra vypadala?

Je škoda, že najednou skončilo tolik hráčů. Tým parádně doplnili šikovní junioři, takže díry v sestavě jsme dokázali zalepit jak zkušenostmi navrátivších se hráčů, tak dravým mládím. V prvním zápase nám Kostelec udělil lekci, kdy tým okolo Jirky Drčky využil všechny naše chyby. Druhé utkání (FBC Droždín) jsme si pohlídali. Velmi dobře zahrál Staňa “Saša” Elsner, má neuvěřitelný čich na góly.

Všichni, kdo Staníčka znají, by ti dali za pravdu. V minulé sezoně a i v té aktuální (odehrány pouze 2 zápasy) okupuje ale špici týmových statistik jiný hráč, bomber Petr Frýda, je právě on pravý lídr B-týmu do dalších sezon nebo je to někdo jiný? Jsou v týmu případně adepti pro zapojení do A-týmu?

Pokud bude v dalších sezonách lídrem znovu právě Peťa nebo jej předběhne někdo jiný, je úplně jedno. Ale jsem rád, že mu to tam padá, i takoví hráči mají v týmu své místo. Důležité je, aby tým zodpovědně šlapal v obraně, od toho se pak budou odvíjet další výsledky. Pokud tým bude šlapat, tak má šanci na to, udělat úspěch. Adepti pro A-tým jsou, je jen na nich, jestli dostanou další šanci a využijí ji.

V průběhu kariéry ses věnoval také trénování mládeže, vedl jsi hráče jako Marek Maťcha, Ondra Král nebo Peťulka Zabloudil, první dva zmiňovaní jsou oporami A-týmu a třetí se dostal dokonce do týmu Sexmeraldy Prostějov, proč už tuto činnost neděláš a plánuješ v budoucnu návrat na lavičku?

Jsem moc rád, že jsem pomohl vychovat hráče pro náš elitní tým, ale i pro B tým a že jich také několik u naší společné vášně zůstalo. Kluky jsem měl možnost vést v době, kdy jsem pracoval tady v Prostějově, takže šlo rozumně skloubit práci s trénováním. Nicméně podmínky u předchozího zaměstnavatele nebyly optimální, tak jsem se rozhodl udělat změnu a přijmout pracovní nabídku v nedaleké Olomouci. U současného zaměstnavatele jsem v té době neměl ideální pracovní dobu a tím pro mě trénování skončilo. Nevylučuji, že se k trénování někdy v budoucnu vrátím, ale momentálně to není ani na pořadu dne. Navíc by to znamenalo další změnu.

Hraním a trénováním tvá činnost ve florbalovém prostředí nekončí, několik sezon jsi běhal po hřištích i s píšťalkou, tato etapa utichla předpokládám ze stejného důvodu. Je výhodou znát florbal úplně ze všech možných pozic a úhlů?

Kdepak, rozhodl jsem se více času věnovat rodině, proto jsem pověsil píšťalku na hřebík. Neřekl bych, že to je nějaká výrazná výhoda. Pravidla musí znát stejně každý, ať už jsi trenér, hráč nebo rozhodčí. Ale je to dobrá zkušenost. Doporučil bych všem si to vyzkoušet, alespoň na tréninku. Přeci jen, pak tu hru vnímáš trochu jinak i trochu jinak z tohoto úhlu.

Pro mladičké hráče již působíš jako takový Mistr Yoda pro své učedníky, jak se ohlížíš na celé své působení v klubu, jak vzpomínáš na trenéry, na své bývalé či současné spoluhráče a dosažené úspěchy a tituly? Jaké momenty se ti vybaví jako první? S kým se ti hrálo nejlépe nebo naopak nejhůře?

(smích) Nemyslím si, že mě naše nejmladší naděje znají. Možná si mě pamatují jako toho pána s píšťalkou, co je občas vyloučil nebo jim písknul vstřelenou branku, ale stejně neví, kam mě zařadit.

Pár momentů v hlavě mi utkvělo. Například na úplně první partu juniorů a začátky klubu jako takové. Škoda, že nás alespoň v B-týmu nezůstalo více z té naší původní party. S touhle partou jsme jako první tým porazili tehdy neporazitelný Šumperk nebo zažili jízdu na prvním Czech Openu. Ale už se dva z této party vrátili, třeba se chytne i někdo další.

Co se týče mužů, tak asi nezapomenu na pohárový gól v prodloužení Honzy Sovy a následné šílenství, kdy jsme poprvé porazili Playmakery. To byla radost. S Honzou Sovou se mi pojí ještě jedna vzpomínka z juniorky, kdy vymyslel během 5 vteřin gólovou rozehrávku, ale už si nikdo nikdy nevzpomene, jak to bylo, ale jen to, že to rozhodlo vyrovnaný zápas.

Na titul zatím čekám, ano postoupili jsme ze druhého místa, ale vyhrát soutěž je vyhrát soutěž.

A  samozřejmě za nezapomenutelný moment považuji zahrát si se svojí ženou zápas. To je asi jeden z nejlepších spoluhráčů. Pokud bych měl vybrat někoho z kluků, tak to bude těžké. Hrálo nebo hraje se mi dobře téměř se všemi, ať už to byl Sedli, Dosty a další, takhle bych mohl jmenovat dlouho. Zvláštní chemie panovala třeba s Ondrou Kováčem z Olomouce, se kterým jsem měl možnost hrát v první sezoně mezi muži. Dobře to klape i se všemi kluky, které jsem měl možnost trénovat a podílet se na jejich výchově.

Bez mé obligátní otázky na závěr bychom se neobešli, již dlouhá léta na zádech nosíš číslo 61, bylo ti přiděleno nebo znázorňuje něco významnějšího? Případně máš nějaké své rituály či talismany?

Nevím proč, ale když jsme si vybírali čísla, tak jsem si vybral 61, jako měl ve své době Rick Nash v NHL, takže asi trochu inspirace v hokeji. Číslo 6 tehdy chtěl někdo ze starších hráčů a vzít si 66, jako měl Mario Lemieux, se mi zdálo moc troufalé. Takže 61 a už jsem neměnil. Za rituál lze považovat to, že před každým zápasem před pokřikem si stoupnu na pár vteřin na levý vrchol velkého brankoviště. Ale to je asi vše, co bych mohl prozradit.

Děkuji za inspirativní rozhovor a zároveň děkuji za kvalitně odvedenou minulou i budoucí práci pro klub, ať se Ti daří na palubovkách i v soukromí.

Také děkuji. I tobě přeji ať se Ti daří a doufám, že se zase všichni potkáme brzy mezi mantinely.