Ahoj Filipe, první zápas za muže v první lize, hned branka. Gratulujeme. Na začátek nám ale popiš svou cestu z Němčic na Hané až do prvoligových Bulldogs Brno.

Čau, v první řadě chci poděkovat za gratulaci a možnost rozhovoru. S florbalem jsem začínal na základní škole asi ve třetí třídě, kde jsme hrávali ve florbalovém kroužku a v tělocviku. Časem jsem dostal možnost se předvést na školních turnajích, kde jsem zaujal trenéra Prostějova, který mi nabídl možnost si vyzkoušet trénink za SK K2 a tím začala první ze čtyř mých sezón v Prostějově. Přišla devátá třída a výběr střední školy. Jako jasnou volbou se zdálo Brno a nejlepší místní klub Bulldogs, kde budu právě zahajovat svou třetí sezónu.

Co ti florbal dává a co ti bere?

Florbal mi dává spoustu krásných zážitků, vzpomínek na úspěchy, kamarádské prostředí v týmu a skvělý pocit po každé výhře, naopak je to ale vykompenzováno mnoho zraněními, na které mám v poslední době docela smůlu, a taky málem volného času na úkor tréninků, zápasů a tak podobně.

Jak vzpomínáš na svůj mateřský SK K2 Prostějov?

Vzpomínky mám jen ty nejlepší a to především díky úžasné partě hráčů. V Prostějově jsem se všemi vycházel, ať už to byli spoluhráči nebo trenéři, kteří byli také skvělí. Určitě bych chtěl moc poděkovat Radku Pařenicovi, který mě jako trenér vedl dva roky, dal mi chuť na sobě pracovat a pořád se zlepšovat. Dále děkuji Patriku Dankovičovi, který mě do SK K2 přivedl, trénoval mě dvě sezóny, dal mi florbalové základy a bez něj bych florbal na úrovni pravděpodobně hrát nezačal.

Dostal jsi se i do širšího juniorského výběru ČR. Co bys doporučil dětem v Prostějově? Jak se dostat na takovou úroveň?

Určitě se snažte pořád zdokonalovat, hrát s lepšími hráči a pracovat na svých nedostatcích. Prostě trénovat, trénovat, trénovat. Bez toho to nejde.