Ahoj Helis, jakožto dlouholetou oporu, kanonýra a v minulé sezóně i kapitána mužského A-týmu Tě jistě mnozí příznivci dobře znají, ale přece jen pro některé zejména mladší kategorie můžeš být neznámou, představ se nám prosím po osobní stránce.

Ahoj, co se týká první otázky, tak nevím moc co napsat, ale pokusím se zmínit nějaké věci, které považuji za důležité. Jsem ženatý a mám syna. V Prostějově jsem se narodil a také zde žiji a neplánuji změnu. Dále bych zmínil, že se s hokejkou kamarádím už od svých prvních krůčků. Akorát to nebylo s florbalovou, ale tehdy s hokejovou.

Na to lehce navazuje má další otázka, jaké byly Tvé úplné začátky s florbalem? Kdo Tě k němu přivedl?

Jak jsem zmínil v první odpovědi, tak jsem byl od mala kamarád s hokejovou hokejkou. Hokej jsem hrál více než 10 let, ale v dorostech jsem svoji kariéru ukončil. Bylo to pro mě těžké, jelikož jsem byl zvyklý pořád něco dělat a najednou byl konec. Jednoho dne jsem potkal mého kamaráda Jirku Zajíčka z hokeje, se kterým jsem hrával. Ten skončil dříve než já a zmínil se o florbalu a tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. Vzpomínám si na začátky, kdy jsem měl veliký problém s tím, že pokud jsem na ledě přestal bruslit, tak jsem někam doklouzal. To ale bohužel neplatí ve florbale, když jsem přestal hýbat nohama, tak jsem stál … (smích) Postupem času jsem si na to zvykl a zlepšilo se to. Dalším menším problémem bylo si zvyknout na délku hokejky, s tímto problémem už se nepotýkám, i když měřím 195 cm.

Společně s pár dalšími nynějšími spoluhráči jsi měl možnost okusit velmi kvalitní soupeře v tehdejší 2. lize mužů v barvách FbC Playmakers Prostějov, jak vzpomínáš na tyto časy? Jaké jsou Tvé nejlepší florbalové vzpomínky a úspěchy?

To je pravda a na tyhle časy vzpomínám nejraději. V té době jsem byl na střední škole, takže starostí moc nebylo, zároveň mi nevadilo být téměř celý víkend pryč. Cestovalo se po celé ČR. Jezdilo se především vlakem a byla sranda, navíc jsme měli i dobrou partu. Bohužel bych asi těžko hledal jeden největší úspěch. Pro mě byl úspěch si zahrát tak vysokou ligu. Navíc jsme si tu ligu zahráli s mým spoluhráčem, kamarádem a zkušeným obráncem Pašim (Michal Vašut). Spolu pokračujeme celou naší florbalovou kariérou, hráli jsme spolu i v Olomouci. Doufám, že ještě dlouho budeme.

Jak probíhala Tvoje letní příprava? Máš nějaké oblíbené činnosti v okurkové sezoně, která byla letos velmi dlouhá?

Je pravda, že letošní okurková sezona byla delší než obvykle, ale myslím, že jsem ji využil. Moje hlavní aktivita byla jízda na horském kole, kdy jsem trénoval převážně s Marysem (Marek Maťcha), kterého jsem bohužel brzdil. On mé náročné tréninky využíval jako regenerační vyjížďku. Už nejsem nejmladší. (smích) Mimo jiné jsem také posiloval s vlastní vahou a chodil běhat.

V průběhu minulé sezony jsi byl “určen” kapitánem týmu po odchodu Marka Vlčka, proběhla tedy už řádná volba a zůstane Ti páska na paži pro ligovou sezonu?

Abych pravdu řekl, tak “určení” do role kapitána mě nepotěšilo a možná i některé hráče, ale to neovlivním. Je těžké se zavděčit všem, vždy se někdo najde a nesouhlasí. Řádná volba proběhla v červnu, kdy jsem byl zvolen kapitánem. Musím přiznat, že mě těší podpora, ale kdybych zvolen nebyl, tak bych se nezlobil. Nicméně je možné, že mě kluci zvolili, protože to nikdo jiný nechce dělat. (smích) Nejpozději před další sezonou bude nová volba kapitána.

Jak hodnotíš výkony týmu a konečné 5. místo se ziskem 35 bodů v minulé sezóně, ke kterému jsi dopomohl jakožto nejlepší kanonýr týmu s 23 brankami, ke kterým jsi přidal ještě 13 asistencí? Povedlo se tedy ještě o chloupek vylepšit postavení z první divizní sezóny.

Z mého pohledu byla minulá sezona úspěšná a 5. místo je hezké a zasloužené. Věřím, že to mohlo být o chlup lepší, ale to by tam muselo fungovat “kdyby”. Takže nebudu říkat žádné “kdyby” dal Krny (Jakub Krnáč) 50 gólů, byli bychom první. Chtěl bych klukům poděkovat za jejich snahu a výkony.

Poslední ostrý zápas odehrál A-tým 22.2. v Třinci a další až o víkendu 22. a 23. 8., tedy přesně po půl roce nastoupil znovu na palubovky a to v tradičním Poháru Českého florbalu na půdě Hodonic, kde se postupně utkal s Třebíčí, Bojanovicemi, Slavkovem a domácími Hodonicemi. Tobě se povedlo v těchto utkáních zaznamenat hned 8 bodů, jak jsi byl spokojen se svým výkonem, s projevem mužstva a konečným druhým místem ve skupině?

Myslím, že jsme uhráli, co jsme mohli. Nebyli jsme v plné sestavě, ale to ani nebyl účel. Chtěli jsme vyzkoušet nové kluky. Nakonec jsme postoupili ze druhého místa. Co se týká herního projevu, tak z toho jsem moc nadšený nebyl, ale byly to první zápasy a tréninků moc nebylo.

Teď už k tomu hlavnímu, jaké jsou Tvé předsezónní cíle a očekávání v nové sezóně Divize E, která pro Tebe bude již sedmá v dresu SK K2, pokud se nepletu?

Nevím jestli se pleteš, ale pokud se nepleteš, tak to uteklo. Já to nepočítám. Co se týká cílů, tak určitě nespadnout a zároveň zapojit juniory. Velká škoda je, že jich moc není. Velký problém vidím v tom, že mladí jsou moc pohodlní a raději půjdou hrát za béčko, místo toho, aby bojovali o místo v áčku. Připadá mi to, že je skoro musíme přemlouvat, aby chtěli hrát. Navíc se skoro člověk bojí jim něco říct, aby se jich to nedotklo. Já si pamatuji, že jsem byl rád, že mohu hrát za áčko, béčko i juniory v jedné sezoně.

S tím jedině souhlasím, poradil bys tedy a vzkázal něco svým mladším spoluhráčům do budoucna?

Budu rád, když budou přicházet mladí kluci, kteří chtějí hrát, makat a bojovat o místo. Věřím, že máme zkušený tým a máme jim co předat.

Výběr čísla 97 na Tvém dresu je náhodný nebo má nějakou symboliku?

Na hokeji jsem měl oblíbené číslo 11, ale na florbale asi nebylo volné. Pamatuji si, že jsem jednu dobu hrával s číslem 8, protože na mě zbylo. Jak bylo možné si číslo vybrat, tak jsem zvolil číslo 97, jelikož je to rok narození mé sestry.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěšných sezon v barvách SK K2.

Děkuji za vyčerpávající otázky a přeji hezký den.