SK K2 Sportcentrum - Florbalový klub Prostějov

Fejeton sem, fejeton tam, kam se jen za florbalem podívám?

Sport je vymezen i zákonem. Vždy jde o nějakou činnost s cílem rozvíjet nejen fyzické dispozice, ale i ty psychické. Vedení sportovních klubů stojí vždy před nelehkým úkolem, jímž je vytvoření potřebného zázemí a zabezpečení po stránce technické. Věc je však jasná, i sebelepší uspořádání a připravenost může ztroskotat na centru tohoto dění, jímž je člověk. To se nevyhnulo ani našemu klubu a stále nevyhýbá. V rámci studia sociálních věd nenajdete ideální výrazy pro všechny typy lidí, a tak ty naše tedy nazývejme lulany. Lulani jsou typičtí tím, že mají velký sportovní potenciál a i talent, obojí je však ubíjeno jejich složkou rozumovou, která hraničí s přirozenou demencí a infantilností. Z místa by dokázal každý člen vysypat z rukávu minimálně pět takových lulanů v našem klubu.

Klubové ankety potvrdily nejen mírnou formu optimismu v otázce zlepšení dosavadních pozic, ale i neschopnost kritické sebereflexe vlastních výkonů. Bohužel řeč je hlavně o juniorském týmu a na mysli jsou pouze hráči spadající svým věkem do této kategorie. Samozřejmě neházejme všechny do jednoho pytle, leč na druhou stranu lulani mají takový vliv, že se jich snad i ostatní bojí. Junioři se propadají tabulkou níže a níže. Nejdříve v rozhodujícím turnaji sezony selhali na plné čáře v souboji se Starhillem. Body ze zápasu s Litovlí však byly vykompenzovány jasnými prohrami s Uničovem a Šumperkem. Vše okořeněno tragickým přístupem některých jedinců k turnajům a v případě jednoho i během něho. Ostuda jak bič je tak pletena do totálního konce. Výkonnostně srovnatelné celky si naše mladíky výsledkově podávají a nedaří se ani bodovat s outsidery. Outsiderem se tak stal náš celek.

Dorost naopak bojuje s jiným aspektem. Lulani zde nemají „skoro“ místo, leč zase jsou tu tací, kteří zřejmě nemají naposlouchaného Jirku Korna či Penery strýčka Homeboye a opomínají fakt, že nejdřív je trénink, potom jsou ženy a show, o ou. Šestice statečných na to sama nestačí a i když je patrný výkonnostní posun, ztráty a nekoncentrace z počátku zápasů se pak těžce dohánějí.

Muži ze čtyř zápasů dvakrát vyhráli, jednou remizovali a jednou prohráli. Vítězné zápasy byly v naší režii, i když vše bylo okořeněno naši produktivitou zásahů teenagerů do černého v stupidních amerických filmech. Remízový zápas se Šumperkem více bolel tělo, než těšil oči. Konečná remíza přišla za sekundu dvanáct, ale přesilovkových možností bylo kupa. Nic naplat, elitní komando v  nich zapomnělo střílet a bez střelby není zásahu. Prohra s Přerovem je naší vinnou. Nelze praktikovat hru nahoru dolů jak na horské dráze, chybí nám na to lidé a hra na náhodu nám není blízká, a doufejme, že ani nikdy nebude. Přenechejme tento primát jiným.

Omlouvám se za celkový negativní tón, pozitiv bylo ale opravdu tento uplynulý měsíc málo. Děkování patří hlavně trenérům přípravek, kteří pracují na tom, abychom zahájili výchovu nových florbalistů. Cílem je nedovolit se některým dětem adaptovat do role lulana, ale vychovat z nich nejen florbalisty, ale hlavně lidi. Jen ve hvězdách a v očích vyšší moci je známo, jak dopadnou naši současní lulani. Jedno je jisté, záležet bude jen na nich, ale míra lidské trpělivosti není bezbřehá ani bez hranic, tak aby toho nelitovali ve chvíli, kdy jim dáme pověstné vale z našeho klubu.

| 03. 03. 2010 23:25 | autor: Kroupa Jiří |