SK K2 Sportcentrum - Florbalový klub Prostějov

A máme tu pokračování reality show zvané olomoucký florbal mužů.

Fejetonistické predispozice autora článků mohou působit nevyčerpatelně, leč opak může býti pravdou. Další turnaj OL ligy mužů byl takovou další kopií našich pravidelných výkonů. Jinak řečeno útok slabina, obrana domina. Tentokráte se proti nám postavily překážky rozličného druhu. Krom týmů z přední části tabulky, kam snad též někdy dospějeme, Mohelnice a Šumperku, stál proti nám faktor kluzké podlahy, neustále poskakujícího míčku a dorostenci, kterých bylo mimořádně v naší sestavě už dokonce pět, měli v nohách již dva zápasy z předchozího turnaje své kategorie.

V sestavě jsme museli oželet ztrátu obránců Opálky a Skopala a útočníka Pírka. Přemýšlím nad označením ztráta. V případě Lukáše se opakuji, on totiž podcenil individuální přípravu a v neposlední řadě má momentálně jiné priority, což je vcelku pochopitelné. Výkonnost Jaroslava je stabilně vysoká, ovšem jeho přístup k tréninkům a jeho morálka atakují hranice zdravého logického jednání. O amorálním chováním Tomáše netřeba dále více psát. Co znáte, víte.

PV – Šumperk 3:3 (Sedláček, Kroupa, Jančík)

Zápas byl dokonalou předzvěstí večerního hokeje v aspektu přesilových her. My jsme jich měli požehnaně, neboť soupeř ze severního cípu OL kraje praktikuje velmi tvrdou hru. Naše úspěšnost však kopírovala české hokejisty, nehledě na to, že jsme hráli i dvě minuty pět na tři. Elitní formace ale zcela selhala. Byla to přetahovaná, přetahovaná, která hodně bolela. Soupeř se soustředil hlavně na střelbu z dálky. Dvě rány prošly dokonale, jednu vyrazil Lehnert přímo před sebe na protihráče. Naše branky? Skrumáž a dorážka Sedláčka, plcavka Kroupy po zemi k tyči a vyrovnání Jančíka čtyři sekundy před koncem rovnou ze vzduchu. Branky z kategorie zápasů francouzských šmoulů proti hordě obrů pod vedením Stoupy ze seriálu Gumídci. Diváky musely bolet oči, hráče zase celá těla.

PV – Mohelnice 3:1 (Novák, Sedláček, Kroupa)

Díky mým fejetonům již dopředu nehecované utkání, když jsem pravidelně dovoloval si zovati hru soupeře atypickým florbalem. Mohelnice pomalu a snad i jistě padá z předních příček, před naším zápasem prohrála dokonce s poslední Litovlí, před tím se všemi celky z popředí postupně. Od počátku se hrál další urputný florbal, ale s minimem faulů, leč i šancí. Díky aktivnímu napadání jsme první třetinu soupeře více a více svírali. Ujala se až ideální trefa Nováka do horní části branky. V druhé třetině soupeř oplácel stejným metrem a svým presinkem zle zatápěl naší obraně. Jeden z dlouhých balónků si ale Jan Sedláček vybojoval a atakem z boku vsítil druhou branku. V třetí třetině se netradičně opět trefil Jiří Kroupa. Marno hráčům říkat, že mají střílet dolů, lepší je jim to předvést sám. Soupeř potvrdil svůj potenciál vstřílení atypických branek a v průběhu třetí třetiny snížil. Zápas se dohrál v obdobném rozpoložení jako v celém průběhu a my získali povinné tři body.

Na závěr velká poklona všem dorostencům. Zvládli čtyři zápasy a poctivě makali i za muže. Připočteme k tomu fakt, že ve své kategorii pravidelně chodili na oslabení a přesilovky a v mužích i na přesilovky. Branky sice nedali, ač šance byly, ale zaslouží velké uznání. Nejvíce pak výborně chytající Huryta. Naopak Lehnertovi utkání se Šumperkem příliš nesedlo. Na to je třeba zapomenout. I nadále je naší jedničkou a v jen si vzpomeňme, jakým způsobem vychytal olomoucké snajpery. Chci též pochválit Jana Sedláčka. Projevuje vzestupnou formu a maká na sobě. Jmenovaní jedinci a jejich pozitivní přístup by snad mohl býti vzorem pro ony „rebely“ z počátku článku.

| 23. 02. 2010 18:44 | autor: Kroupa Jiří |