SK K2 Sportcentrum - Florbalový klub Prostějov

Při pohledu na jednotlivé tabulky to, bohužel, není žádná pastva pro oči. Junioři a dorostenci se krčí na dně tabulky, muži na tom mohli být taky jen přeci o trošku lépe. Třetí klubová sezóna však nese s sebou jiné primáty. Po organizační stránce se nám podařilo klub stabilizovat a zajistit dobré zázemí pro budoucnost. Prvotním bodem bylo založení družstva žen a znovuobnovení tradice ženského florbalu v Prostějově. Holky v současné době doplácí na nezkušenost a malou sportovní vyzrálost. V případě ženského sportu obecně jde o smrtelnou kombinaci, která se ale dynamicky mění v čase. Druhým bodem bylo zajištění mantinelů do soukromého vlastnictví a které momentálně využíváme na tréninky v Kostelci, kde jsou v plánu i realizace některých turnajů. Jen škoda, že se stále nepodařilo najít společnou vlnu s městským konkurentem. Všeobecně to brání rozvoji florbalu ve městě Prostějov. Třetím bodem pak bylo rozjetí projektu florbalové přípravky a kroužku. Dílčí výsledky jsou zatím uspokojivé, více však až napoví plánované setkání s rodiči dětí, o kterém Vás budeme určitě informovat. Nyní blíže k družstvu mužů a jen ve zkratce k mládežnickým týmům.

Muži

Letošní premiérový postup do druhého kola poháru, v němž také borci ve světlomodrém nezklamali, vliv mírnou dávku optimismu do žil všech aktérů. První turnaj však přinesl vystřízlivění, a to hlavně díky absenci drtivé většiny hráčů mužské kategorie. V průběhu podzimních měsíců se povedl managementu velký trejd, když z konkurenčních FBC přišel zřejmě bývalý největší talent prostějovského florbalu David Jančík. Jeho tréninková morálka není bůhví jak oslnivá, ale na hřišti je stále esem levokřídlového charakteru. Po finské štaci se vrátil jako „utržený z řetězu“ Jiří Zajíček. Postupně navíc dochází k integraci hráčů z juniorky a dorostu. Všechny hráče probereme, některé více, některé méně, jedny pochválíme, jiné pohaníme. Celkově nám nedělá problémy obranná fáze (2. nejlepší obrana v soutěži), útok ale stále zaostává. Nedostali jsem nikdy více než 4 branky, sami jich také ale více nedáváme.

Brankáři:

Petr Lehnert – úvodní kola poháru mu moc nevyšla, především musí stále pracovat na lepší práci na brankové čáře a lépe krýt prostor za brankou či číst hru. I tak v současné době jednoznačná jednička a svou roli potvrdil fantastickým výkonem proti Olomouci.

Michal Huryta – věkem ještě dorostenec je jednoznačně nejoddanějším hráčem florbalu v našem klubu, a že ho to málem i zdraví stálo či stojí. Plní zodpovědně svou funkci brankáře dorostu i juniorů, navíc se podílí na organizačním rozvoji klubu, kdy úspěšně složil trenérské zkoušky a trénuje dvakrát týdně přípravku. Jedna z největších klubových osobností i budoucností.

Na tomto postu nás momentálně nejvíce tlačí bota. Situace se zdála býti kritickou, avšak  dorostenec Tomáš Ovečka vyměnil hokejku za brankářskou výstroj a společně s nováčkem Alešem Rusem  navýšili počty brankářů. I tak nadále potřebujeme jednoho až dva brankáře ke spokojenému stavu.

Obránci:

Jindřich Kratochvíl a Jaroslav Skopal – v současnosti pilíře obrany mužů, v případě prvního jmenovaného jde i o kapitána juniorů a dalšího z nových trenérů v našem klubu. Pozičně i fyzicky dobře hrající hráči, kteří musejí výrazně zlepšit střelbu z větší vzdálenosti a též by neškodilo si zakoupit permanentku do posilovny a pravidelně ji navštěvovat.

Lukáš Opálka – jedno z největších zklamání letošní sezóny. Hráč s dobrou technikou i taktickou vyspělostí podcenil individuální přípravu na sezónu, která mu byla uložena vzhledem k jeho studijním povinnostem. Soupeřům tak nestačí hlavně fyzicky, společně se Skopalem navíc vázla komunikace na hřišti.

Sladký Vladimír a Lukáš Ondra – dorostenec a junior, kteří mají za sebou již i zápasy za muže. Oba mají však znatelné problémy s rozehrávkou, což je pro současné pojetí florbalu povinností. Oba se tak musí vyhrát ve vlastních kategoriích. U obou je velkým plusem dobrý přístup k tréninku, občas jsou na škodu zbytečná slova z jejich úst.

Kroupa Jiří – kapitán, sám sebe nehodnotí

Útočníci:

Martin Drozd a Michal Trnečka  - nerozlučná dorostenecká dvojice, v současné době velká budoucnost našeho klubu. U prvně jmenovaného vyniká schopnost kombinačního florbalu, vázne však střelba a chybou je, že se do mužů nezapojil již minulý rok. Druhý je typickým hráčem do koncovky, navíc má dobrou fyzičku a neustále na sobě pracuje, ostatně patří též mezi nové trenérské trio.

Radek Navrátil – drahokam mezi mladými „soply“. Radek je jednoznačně hráč do koncovky a hlavně před branku, ostatní činnosti po něm už ani nikdo chtít nemůže, ani nechce. Své odvede i do obrany. Otázkou zůstává, jestli by pro jeho hru našli pochopení i jiní, pakliže by chtěl někam přestoupit. Doufejme, že mu vydrží i nadále zdraví, jeho atypická koncovka by nám chyběla.

Jan Novák – přesun z obrany na centra mu sednul náramně. Pro své křídla vybojuje řadu balónku, obdobně jako u druhého centra Drozda vázne střelba. „Novis“ je hybným motorem celého klubu, a pakliže to někdo stále nechápe, nechť se zamyslí sám nad sebou.

David Jančík – „he loves left wing“. Jakékoliv snahy dřívějších trenérů ho cpát jinam zabíjely jeho koncovkový potenciál. Vázne tréninková morálka, ale David je i tak posilou.

Tomáš Pírek – juniorské křídlo s potenciálem hrát vysunutého hráče, kde si dokáže dobře nabíhat a svým aktivním pohybem nutit protihráče k chybám. Negativem jsou časté fauly, řeči i smůla, jež se mu částečně lepí na paty. Ideální parťák k dvojici Trnečka, Drozd. Výrazně by se ale měl prosadit i v juniorce.  

Jiří Zajíček – loni jednoznačně nejlepší hráč klubu své ještě určitě letos ukáže. Po jednom turnaji je předběžné hodnotit. Odehrál svůj standard, výrazně musí zapracovat na bodybuildingu.

Jan Sedláček – charakteristika obdobná Lukáše Opálky. V posilovně by měl rovnou i spát, hokej mu to v žádném případě nedá, fyzička chybí, ale poslední týdny ukazují vzrůstající tendenci. Ideální partner k Jiřímu Zajíčkovi.

Tadeáš Foltýn – motorová myš Pavel Bure s kvalitním, ne-li nejlepším přístupem ze všech členů klubu, též trenér žen. „Táde“ musí výrazně zapracovat na taktické stránce a více se vyhrát, nespoléhat jen na rychlost.

Pavel Bezouška a Jan Dorschner – junioři, kteří dostali šanci a dostali by ji znovu, ale musí se vyrovnat sami se sebou. První je trošku „nervák“ (zbytečně) a vytrvalost je pro něj kámen úrazu, druhý musí opustit virtuální realitu, spadnout nohama na zem a začít přeměňovat své flegmatické já v plnohodnotnou osobnost. Jeho zlaté ruce a držení doprava by se nám náramně hodily.

Junioři:

Současné postavení v tabulce vůbec neodpovídá předsezónním aspiracím i potenciálu týmu. Družstvo se krčí na spodu tabulky, což by ani tolik nevadilo, kdyby tu nebyl opakovaně se vyskytující problém s morálkou. Pro tento věk typický fenomén. Více by se měli prosazovat hráči pravidelně nastupující za muže i ti zkušenější. Prostor zde dostávají i dorostenci. Došlo k některým organizačním změnám, a tak musíme jen doufat. Vzhledem k faktu, že všichni příští rok přecházejí do mužů, kde budou mít daleko větší konkurenci, je na zvážení některých, zdali tomu dávají ono potřebné maximum. Podmínky k tomu mají velmi dobré.

Dorostenci:

Tým znatelně oslabil přechodem silné generace ročníků 91, i proto je současné postavení na chvostu tabulky reálným vyústěním dané situace. Tým táhne čtveřice opor Trnečka, Drozd, Babinec, Sladký. Lehce nenaplněný potenciál stále dřímá v Menšíkovi, který už byl přeřazen částečně i do tréninků vyšší kategorie. V ostatních případech jde o nováčky nebo kluky, kterým ještě chybí rozehranost a lepší technická a hlavně fyzická zdatnost. Příští rok bude družstvo dorostenců kompletně přesunuto do kategorie juniorů. Zapomenout nesmíme na výborného Hurytu v brance, kterému přibyli dva noví kolegové, jimž může předávat zkušenosti a sám se tak posunout zase o krok výše.

| 22. 01. 2010 01:48 | autor: Kroupa Jiří |